Salzkammergut
Další naše vydařená dovolená. Jeli jsme opět do Rakouska do oblasti Solné komory. Ubytovali jsme se v kempu v městečku Sankt Lorenz a vyzkoušeli tak zcela nový stan. V letošním roce jsme se rozhodli, že budeme spát na jednom místě a dělat vyjížďky do okolí. Vloni jsme vše táhli na kole s sebou a každý den rozkládali a skládali stan, což zabralo hodně času a tak jsme naložili tandem na auto, Croozera, stan, spacáky, turistické i civilní oblečení a trochu potravin do auta a vyjeli jsme. Měli jsme obavu z počasí, protože 3 dny neskutečně pršelo a byl silný vítr, ale nakonec bylo tak akorát na turistiku a výlety na kole.
Našich 8 dnů u jezere Mondsee bylo nezapomenutelných. Kemp byl poměrně malý, s přístupem k jezeru, odkud byl romantický pohled na hory a vodu... Když jsme přijeli, tak tam stanovali rakouské děti svou poslední noc a zbytek pobytu jsme byli jediní, kdo stanoval. SEtkávali jsme se s udivenými pohledy, protože jsme měli s sebou naši 2,5 letou dceru a začátek září nebyl zrovna moc teplý, ale Klárka to snášela dobře. Postavili jsme stan, hned vedle jsme dali tandem a vedle kola stálo auto. Cena 4,5 E/osoba, 2,5 Auto, 2,5 stan + nějaké rekreační poplatky. Celkem nás 8 dnů stálo 128 Eur, včetně teplé sprchy.
Hned další den jsme pochopili že bude krásně, tak jsme se vydali na Schafberg - 1782 m.
Auto jsme nechali zaparkované v St. Wolfgangu (3 Eura/den) a vyjeli si parním vláčkem na vrchol. CEna jednoho směru byla 18 E/osobu, pokud se nemýlím. Bylo to neopakovatelné. Skvělé. 
Jednak netradiční výjezd na horu a z vrcholu se nám naskytl jedinečný výhled na několi jezer do okolí, v dáli jsme viděli zasněžené vrcholky Alp, krása. Když jsme se dost pokochali, dali jsme se na sestup.
Po cestě jsme ještě museli vyfotit tzv. romantický vláček, což je lokomotiva na uhlí, která pěkně čadila do okolí, co na to asi říkají ekologové ?
Šli jsme poměrně dlouho, s Klárkou jsme si dělali pauzy, ale nikam jsme nespěchali. V Sk. Wolfgangu jsme si udělali menší pauzu u jezera na lavičce a pak se vrátili do kempu.
Další den jsme byli naprosto zničení, i když jsme minulý den jen sestupovali, naše svaly byly hooodně unavené. Manžel to měl z toho,že tahal 14 kg dítě na zádech a já šíleně velký a narvaný batoh. A to jsme netušili, že si ten den dáme pěkně do těla a najedeme 104 km na kole !! VYdali jsme se směr Attersee. Miluju Rakousko, jejich přírodu, čistotu, řád a samozřejmě cyklostezky. Snad právě proto se tady vracíme. Vše je perfektně značené, stezky mají smysl, hezké výhledy, protáhnou vás městečkem, nabízí se různá posezení, dokonce jsme jeli tunelem čistě pro cyklisty !!! 
prostě paráda.
Myslela jsem , že dojedeme tak do Seewalchenu, kde působil malíř Klimt a pak se vrátíme stejnou cestou zpět. Ale manžel navrhl, že si zajedeme k Traunsee a pak to vezmeme přes Neukirchen zpátky do Mondsee. Jelikož jsme neměli dobrou mapu, tak to vše vypadalo blízko, ale brzy jsme zjistili, že se vrátíme pozdě a budeme muset překonávat velké převýšení. Byla jsem naštvaná, ale stejně mi nic nezbylo, než si to odšlapat. Koupili jsme Coca Colu a doplňovali si energii. Zpátky do Mondsee jsme dojeli v 19,30 hod. a shodli se, že takhle se na dovolené ničit nebudeme.
Třetí den pršelo a tak jsme jeli autem do Bad Ischlu. Udělali jsme si malou procházku po městě a omrkli, kde že je ta lanovka na Katrin Alm. U řeky jsme si snědli svačinu a Klárka se vyřádila na dětském hřišti. Měli jsme štěstí, protože zrovna probíhal bleší trh a my se bavili tím, co vše jsou lidé schopni prodávat. 
Pak jsme jeli na nákup do Ebensee a rozhodli se, že se podíváme k jezerům Langbathsee. Hustě pršelo, ale i tak to byla poměrně vydařená hodinová procházka.
První větší jezero bylo hned u parkoviště a hotelu a další menší asi 20 minut chůze za ním. Bylo tam ticho, voda nádherně čistá, jako z pohádky.
Čtvrtý den jsme si dali túru na Hollkoegen 1 862 m. V Ebensee jsme nechali auto hned u lanovky/gratis a vyjeli na Feuerkogel 18 E/osoba zpáteční. Dali jsme si svižnou chůzi, protože bylo docela pozdě, a věděli jsme, že potřebujeme stihnout zpáteční lanovku dolů. Po včerejším dešti se honily mraky na obloze, ale místy se nám naskýtal nádherný pohled na vápencové pohoří.
Turistů bylo celkem dost a tak po neustálém opakování Gruss sei, Gruss dich a Haló, začala zdravit taky naše KLárka.
Když jsme se vydrápali na vrchol Hollkoegenu 1862 m n.m., tak se mraky zatáhly a všude mlha. My jsme si vytáhli svačinu a v klidu jsme pojedli. 
Za chvíli se mlha rozpustila, my začali fotit a chystat se na sestup. Klárka byla opět senzační, v pohodě.
Pátý den bylo krásně. Sluníčko svítilo, nebe modré a tak jsme se vydali na kole kolem jezera Mondsee. Nikam jsme nespěchali, jeli jsme pěkně pomalu, udělali si brzy pauzu na paloučku 
a KLárinka si schrupla ve vozíku.
Dojeli jsme přímo do stejnojmenného městečka Mondsee, udělali nákup a skončili na promenádě, kde je udělané naprosto skvělé dětské hřiště. Takové atrakce jsme ještě neviděli, vyřádila se hlavně naše malá a my byli spokojení a šťastní.
Mondsee mi učarovalo. Malebné náměstíčko s kostelem, park s promenádou, přístav, jezero a ty kopce kolem, nádhera. 
Facsinovali mě vodotrysky, nejen tady v Mondsee, ale téměř všude jsme narazili na různé a moderní vodotrysky. Ještě jsme nakrmili labutě na promenádě a pozorovali místní ruch. Sluníčko nám svítilo po celý a my šli tento den docela brzy spát.
Ještě se nám nechtělo domů a tak jsme si šestý den vyjeli lanovkou z Bad Ischlu na Katrin Alm 1 544 m.(14E/osoba a jeden směr). 
Nedaleko lanovky je veřejné a neplacené parkoviště, kde jsme nechali auto a vyjeli si pohodlně nahoru.
Naskytl se nám krásný výhled na široké okolí.
Pořád jsme fotili a kochali se. Měli jsme naplánovanou hřebenovku přes Elferkogel 1 601 k Heinzenu 1 639 m a dále k vrcholu Rosskopf 1 657 m.
Od Heinzenu k Rosskopfu byl jeden úsek dost náročný, mělo se jít po vrcholu skály, žebříky. Na doporučení jedhono rakouského turisty jsme zvolili obchůzku, ale ta byla také náročná, šli jsme proto opatrně a pomalu, protože hrozilo, že sjedeme po zadku a kamenech až někam do údolí. KLárka v tuto chvíli spala, což bylo fajn, protože jsme se mohli soustředit. Když jsme se vyškrábali na vrchol Rosskopfu, tak jsem věděla, že už bude jen sestup a ulevilo se mi. Udělali jsme si pauzu a za chvíli nás oslovil anglický turista, který se bez mapy s malou petkou vody vydal na túru a nevěděl, jak dál pokračovat. Tak jsme ho nasměrovali a cestou ještě jednou potkali, jak bloudí a neví opět kterým směrem jít. Už se nás držel a celkem jsme si i popovídali. Mezitím stihla naše dcera spadnout hlavou na kámen, trefila se mezi oči, takže vypadala jako příšerka ze Startreku, a tak jsme v obavách zvyšili tempo, abychom eventuelně navštívili doktora. Ale ukázalo se, že nemá žádné problémy, takže když jsme došli do Bad Ischlu a rozloučili se s Angličanem (který by evidentně bloudil i ve městě, ale manžel ho nasměroval na centrum 
) , namířili jsme si to k autu s touhou na sprchu a pořádný žvanec v kempu.
Sedmý den jsme se rozhodli pro cyklistiku a zajeli jsme si do Hallstattu. TEda naložili jsme kolo a dojeli opět na parkoviště do B. Ischlu a dále pokračovali směr Hallstat. Jezero Hallstatter see a kopce kolem měli zcela jiný charakter, než u Mondsee. Kopce obklopují jezero a vypadá to, jako by vycházely přímo z něj.
V jednom místě jsme si udělali malý piknik, krmili jsme kačeny a pak pokračovali do Obertraunu.
Jeden úsek byl hodně zajímavý. Kovový most byl připevněn na skále, takže jezero bylo pod námi. Most je určen pro pěší a cyklisty, asi 1 km dlouhý. 
Zastavili jsme se v městečku Obertraun, kde bylo nádherně ticho, po obou stranách jezera dominovali kopce a v dáli jel parník. Krásně udržovaný parčík s atrakcemi pro děti nás přímo vybízel na pauzu.
Po nějaké chvilce jsme vyjeli do Hallstattu, kde oficiálně končí cyklostezka a jelikož se nám nechtělo jet stejnou cestou zpátky, tak jsme se rozhodli, že kousek pojedeme po silnici, docela frekventované , a pak se napojíme zase na stezku. Jelikož jsme na takový ruch zvyklí z domova, tak nám to ani nepřipadlo tak hrozné. Do Hallstattu bychom se jednou rádi vrátili. Stojí za to navštívit solné doly a vyjet si zubačkou na vrchol Salzberg. I městečko jako takové má malý přístav a domečky jsou krásně vymalované a skutečně k některým je to prudce do kopce, všude samé krámky se suvenýry, moc hezké.
Konečně osmý den balíme a jedeme domů. Měli jsme sice ještě tendence zkusit vyjet lanovkou na Zwolfhorn ze St. Gilgenu a udělat si túru, ale necháme si to na příště. Rádi se zde vrátíme. Celkově nás dovolená stála 12 000 Kč vč. dopravy, ubytování, stravy a lanovek.
