Ano, první a doufáme, že také poslední pád jsme si na tandemu zažili.
Bylo to někdy na konci března roku 2004, kdy my - nedočkavci, jsme prostě museli po dlouhé zimě vyjet na naši první vyjížďku v tom roce !
Zima už defacto nebyla, vozovky byly vcelku suché, ale přece jenom jsme podcenili zbytky sněhu na lesní cestě.A protože to bylo z kopce a protože na tandemu je nutné počítat s momentem setrvačnosti, byli jsme na zemi dřív, než jsme si tyto skutečnosti dostatečně uvědomili. Prostě se to nedalo ubrzdit.
Spadli jsme naneštěstí do vozovky, ale naštěstí pro nás nic nejelo. Zavelela jsem: "rychle nahoru" (mám své zkušenosti s pády na kole) a ať už to vypadalo jakkoliv nebezpečně a hrůzostrašně, dopadlo to dobře. Mírně odřené byly rohy na řídítkách a odnesla to moje oblíbená, pletená rukavice, díky níž jsme neměla dodřenou dlaň. Pravda, trochu nás bolela levá kolena, na která jsme dopadli, ale vcelku to nebylo tak hrozné.
Od té doby si dáváme pozor a když už vyjedeme celí natěšení po zimě na vozovky, tak jen na ty upravené o).
